Nájemní smlouva

Nájemní smlouva umožňuje nájemci užívat nemovitost, kterou nevlastní. Může se vztahovat k pronájmu bytu, domu, pozemku, kancelářských prostor, garáží atd. Uzavřením nájemní smlouvy vzniká mezi vlastníkem nemovitosti a jejím nájemcem právní vztah, přičemž pronajímatel nájemní smlouvou přenechává pronajímaný prostor za účelem zajištění stanovených potřeb nájemce a nájemce se zavazuje platit nájemné. Nájemci, jako slabší straně nájemního vztahu, je na základě občanského zákoníku poskytována zvýšená právní ochrana. Pronajímatel například nemůže vypovědět nájemce svévolně nebo bez uvedení důvodů, ale vždy musí dojít k naplnění jednoho či více ze zákonem stanovených důvodů (hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu, odsouzení za trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo jeho rodině, aj.) a pronajímatel musí písemnou výpověď prokazatelně doručit, uvést její důvod a poučit o možnosti vznést námitky. V nájemní smlouvě by měly být označeny smluvní strany (jméno a příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo či datum narození, případně i číslo občanského průkazu), informace o pronajímané nemovitosti (ideálně údaje z katastru nemovitostí, jako jsou číslo bytu, číslo popisné budovy, katastrální území, adresa nemovitosti, u bytu číslo podlaží a jeho umístění v budově, dispozice a jeho výměra, a pronajímané příslušenství) a rozsah jejího užívání, určení výše nájemného a poplatků za služby spojené s užíváním nemovitosti, ideálně způsob rozúčtování a splatnost, a doba trvání nájemní smlouvy. Pakliže doba trvání není určena, automaticky se má za to, že je smlouva uzavírána na dobu neurčitou. I když ve smlouvě některé z těchto údajů chybí, neznamená to, že je neplatná, důležité je, aby se pronajímatel a nájemce shodli na předmětu smlouvy a na tom, jak vysoké bude nájemné.